Vůbec se nedivím. Když vidím lidi, co o tom rozhodují. Sociální pracovnice budí zdání pouze! úřednic, co si odsedí pracovní dobu. Vše pro dítě zůstává bohužel jen výkřik. Udělat něco v zájmu dítěte se jeví jako "až na posledním místě". Úděsná vizitka společnosti.

Já tomu nerozumím, původní článek psycholožky jsem nečetla, nemůžu ho najít, ale když je to proti přechodné pěstounské péči tak myslíte, že je lepší aby to miminko šlo do kojeneckého ústavu, kde se mu určitě nedostane takové individuální péče, než když by bylo u přechodných pěstounů? Nebo co jste tím vlastně chtěla říct?

Že by se třeba z přechodných pěstounů stali v tomto konkrétním případě trvalí? Že to třeba v ČR staršně dlouho všechno trvá tak, že "přechodní" pěstouni mají dítě rok a proto se citové vazby na dítě a dítěte na pěstouny vytvoří?