Novela dětem moc dobrého nepřináší
- Prověření zájemci o přechodnou pěstounskou péči se dají v jednotlivých krajích spočítat na prstech, totéž platí i o zájemcích aktuálně prověřovaných. Většina z nich chce pouze jedno zdravé miminko. O děti starší, problémové, jiného etnika, se zdravotním postižením nebo skupiny sourozenců není mezi nimi až na výjimky zájem. Zájemci o dlouhodobou pěstounskou péči ubývají. Například v celé republice se několik měsíců nedařilo nalézt pěstounskou rodinu pro dva zdravé sourozence z běžné populace – roční holčičku a dvouletého chlapce z Klokánku Štěrboholy,. Teprve v těchto dnech snad bude schválena na MPSV rodina, kterou vyhledal FOD.
- Finanční motivace pěstounů - jak vidět - nefunguje, a navíc převážně finančně motivovaní pěstouni by stěží byli schopni vytvořit dítěti pozitivní rodinné prostředí. Kromě toho novela výrazně zhoršuje pozici prarodičů. Pěstounské rodiny se třemi a více dětmi na tom budou zhruba stejně jako teď, někteří dokonce hůře.
- Nyní pěstounům náleží odměna ve zvláštních případech zhruba na úrovni novelou navrhované odměny (na tři a více dětí nebo na dítě postižené) jen tehdy, pokud je pěstoun s dítětem doma a plně se mu věnuje. Podle novely na tom už nezáleží, jestli bude pěstoun pracovat na plný úvazek nebo se věnovat celodenně péči o děti - budou mít v obou případech stejně. Omezení možnosti jiného zaměstnání nejvýše na poloviční úvazek by bylo podle našeho přesvědčení namístě.
- Není pravda, že novela usnadní osvojování dětí – ruší se dvouměsíční nezájem u novorozenců a nastoluje se tříměsíční nezájem + další tři měsíce, kdy OSPOD musí rodiče hledat, není-li jejich pobyt znám, a upozornit je na důsledky nezájmu.
- Tvrzení, že novela vrátí děti z ústavů do rodin, je jen prázdná proklamace, která nemá oporu nejen v paragrafovaném znění zákona, ale ani ve zkušenostech zemí, jež se vydaly cestou profesionální pěstounské péče. Děti střídají rodiny a stěží mohou mít pocit bezpečí a pozitivního přijetí. Podle oficiálních výzkumů chybělov roce 2010 v Anglii deset tisíc pěstounů, 10 % dětí vystřídalo tři a více rodin za rok a přes tisíc pět set dětí vystřídalo dvacet a více pěstounských rodin. V Belgii v roce 2008 existovalo 233 pěstounských rodin, 44 % skončilo neúspěchem a děti byly přemístěny jinam. V Holandsku bylo během deseti měsíců v roce 2010 zjištěno pět set případů zneužívání dětí v pěstounských rodinách. Těmito alarmujícími skutečnostmi se tvůrci a zastánci novely nezabývají a nevysvětlují, proč v ČR by to mělo být jinak.
- Že i u nás bývá náhradní rodina riziková, dosvědčují případy dětí navrácených z pěstounské péče do dětských domovů nebo do Klokánků, nezřídka ve velmi zuboženém stavu. Podle statistiky zveřejněné v LN dne 14. 9. 2012 bylo v roce 2011 odhaleno v náhradních rodinách 49 případů týrání a 28 případů pohlavního zneužívání. Přitom většina těchto případů zůstává neodhalena. Jak těmto případům předejít, tím se novela ani semináře o ní nezabývají. Na zbyrokratizovaném způsobu zprostředkování náhradní rodinné péče novela nic nemění.
- Děti, které se nemohou vrátit do své rodiny a které nelze osvojit, by měly co nejdříve přejít do pečlivě vybrané dlouhodobé pěstounské rodiny, která se k nim bude chovat rodičovsky a s láskou, nikoli „profesionálně“. Tvrzení tvůrců novely, že pěstouni si nesmějí děti přivlastňovat, protože to nejsou osvojitelé, ale mají se chovat profesionálně a snažit se děti co nejdřív navrátit do vlastní rodiny, je vůči dětem kruté. Stejně jako přechodná pěstounská péče, pokud v ní děti naváží citové vztahy a nejpozději po roce budou muset odejít jinam. Dětem je jedno, v jakém typu péče jsou – jestli v osvojení nebo v profesionální pěstounské péči – touží po rodičích, byť náhradních, a po tom, aby je měl někdo rád a choval se k nim jako k vlastním dětem. Dlouhodobých pěstounů ale ubývá, protože se bojí negativních reakcí rodičů, často asociálů a psychopatů, jimž podle novely musí umožňovat styk s dítětem. Ne každý chce dopadnout jako pěstounka, které matka při návštěvě přerazila nos poté, kdy dítě řeklo pěstounce „mami“(stalo se před rokem).
- Ani já nepochybuji o tom, že pro dítě je lepší dobrá rodina než ústav – nikoli ale jakákoli rodina. Právě v rodinách dochází k největším zločinům vůči dětem – k vraždám, týrání, zneužívání. Před takovými rodinami je třeba děti chránit, a proto je nutné náhradní rodiny velmi pečlivě vybírat tak, aby u nich finanční motivace nepřevažovala nad soucitem a snahou pomoci opuštěnému dítěti.
- S novelou nesouhlasí ani mnozí pěstouni (nejen prarodiče), opatrovničtí soudci a pracovníci OSPOD, kteří se rovněž obávají zhroucení celého systému sociálně-právní ochrany dětí u nás.
- Již nyní se chystá novela novely – paradoxně se totiž opomnělo do zákona vtělit, že děti lze předat do předadopční péče i z přechodné pěstounské péče – je to možné jen tehdy, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Nebylo by snad lepší nechystat novelu novely, ale celou ji předělat a zapracovat i připomínky z praxe?
Marie Vodičková
„Oni chtěli, abysme umřeli“
Šestiletá Věruška sedí schoulená, dívá se strnule a nepřítomně někam mimo a mluví pomalu a tiše, jako by pro sebe: „Když jsem byla u tý starý mámy, tak jsme tam byli pořád sami. A pořád jsme měli hlad.
Marie Vodičková
Neprofesionální pěstouni aneb každé zvíře ví, co na MPSV nevědí
Monika se narodila matce, která byla závislá na alkoholu, a stále byla bez peněz. Když holčička trochu povyrostla, posílala ji krást pečivo i další potraviny. Moničce bylo šest let, když se matce narodilo druhé dítě.
Marie Vodičková
Uzavírání smluv s dětmi aneb svět to neviděl, pes to nežral
Senátoři budou tento týden jednat o vládní novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí (tisk 145), která se 170 pozměňovacími návrhy posléze vcelku hladce prošla sněmovnou. Pokud novelu schválí, budeme ve světě opět „jedničky“!
Marie Vodičková
Miminko sebrali matce a dali otci násilníkovi a narkomanovi
Neuvěřitelný případ se už rok odehrává v okrese Šumperk. Tamní okresní soud předběžným opatřením ze dne 31. 5. 2019 č. j. 13 Nc 29/2019-174 odebral desetiměsíčního chlapečka matce, k jejíž péči nikdy nebyly žádné připomínky.
Marie Vodičková
Když selžou všechny úřady…
Nyní pětiletá Karolínka je po úderech do hlavičky slepá, nevnímá, není schopná pohybu, několikrát denně má epileptické záchvaty. Nebýt neuvěřitelného selhání policie a sociální pracovnice OSPOD, mohla být holčička zdravým dítětem.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Odstartovaly každoroční oslavy prvního máje. V Praze se koná tradiční studentský majáles a lidé se...
KOMENTÁŘ: Padne-li Ukrajina, migrační pakt uprchlíky nezastaví
Premium Hlavním předvolebním tématem před evropskými volbami do europarlamentu je migrační pakt, migrační...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O jeho smrti...
VIDEO: V jižní Číně se propadla dálnice, o život přišlo nejméně 24 lidí
Nejméně 24 lidí zahynulo při propadu části dálnice na jihu Číny. Informovala o tom dnes agentura AP...
Sklad o velikosti 55,25 m2
Papírenská, Praha 6 - Bubeneč
9 086 Kč/měsíc
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3548x
Snažím se ze všech sil napravovat křivdy, které se dál páchají na těch nejzranitelnějších – dětech. Je smutné, že ohrožených dětí u nás stále přibývá, že záchranná síť je tak děravá a každý další zákon, který má děti chránit, je horší než ten předchozí. Současné legislativě a jejím žalostným dopadům v praxi bych se na své blogu chtěla věnovat nejvíce.
Od roku 1990 do konce roku 2015 jsem pracovala ve Fondu ohrožených dětí, předtím 22 let na prokuratuře, později přejmenované na státní zastupitelství, na úseku ochrany dětí.