Marie Vodičková

MPSV: Čím hůře, tím lépe

30. 04. 2017 21:13:06
Ministerstvo práce a sociálních věcí vysvětluje enormně se zvyšující počty ohrožených dětí tím, že se v posledních letech daří odhalit více případů.

„Máme více sociálních pracovníků a rovněž se snižuje tolerance společnosti vůči týrání a zanedbávání, máme více podnětů od lékařů a veřejnosti a v tomto kontextu je dobře, že počet zachycených dětí je vyšší, protože jsme schopni poskytnout odpovídající pomoc,“ prohlásila Mgr. Hana Jamrichová, vedoucí Oddělení ochrany práv dětí a náhradní rodinné péče Odboru ochrany práv dětí MPSV, viz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2101286-vodickova-varuje-pocty-ohrozenych-deti-rostou-na-vine-je-spatna-situace-rodin.

Z nedávno zveřejněné statistiky MPSV (viz http://www.mpsv.cz/cs/7260) za rok 2016 totiž vyplývá, že negativní trend ve vývoji počtu ohrožených dětí ve srovnání s lety před zahájením tzv. transformace péče o ohrožené děti pokračuje. Ve srovnání s rokem 2009, kdy byla zahájena "transformace", vzrostl v roce 2016 počet týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí víc než dvojnásobně – ze 4 447 v roce 2009 na 9 416 v roce 2016. Jde o nárůst o 111 %!

Počty dětí zemřelých v důsledku týrání nebo jiného špatného zacházení vzrostly ze dvou v roce 2006 na devět v roce 2016. Počty dětí, které utrpěly tělesné poškození, vzrostly ze 42 v roce 2006 na 140 v roce 2016. Počty dětí hospitalizovaných v důsledku špatného zacházení se zvýšily ze 105 v roce 2006 na 198 v roce 2016. Tyto parametry se zvýšily i ve srovnání s rokem 2015.

Počty dětí týraných, zanedbávaných a zneužívaných v náhradních rodinách se zvýšily ještě markantněji - ve srovnání s rokem 2009 se v roce 2016 jedná o nárůst čtyřnásobný - o 305 % (z 97 v roce 2009 na 393 v roce 2016), podrobněji viz http://www.sood.cz/nevesela-statistika-mpsv/. .

Vysvětlení MPSV kulhá na obě nohy. Z žádných relevantních skutečností nevyplývá, že by veřejnost byla ochotnější upozorňovat příslušné orgány na ohrožené děti víc než před deseti lety. Zvláště pak, když je dehonestována a v médiích vláčena psycholožka, která, jak jí to ukládá zákon, oznámila policii skutečnosti, ze kterých vyplývalo podezření na pohlavní zneužívání dítěte. Jako by to byla ona, kdo může za následnou sebevraždu podezřelého. Ochotu upozornit na týrání, zneužívání nebo závažné zanedbávání dítěte nezvyšují ani zveřejněné případy, kdy například matka, která se svěří odborníkům o svém podezření na zneužívání dítěte ze strany otce, je odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za křivé obvinění - za situace, kdy výsledek gynekologického vyšetření byl "nejednoznačný", viz http://plzen.idnes.cz/soud-potrestal-krive-obvineni-ze-zneuzivani-ditete-fyj-/plzen-zpravy.aspx?c=A160930_133046_plzen-zpravy_pp.

Kromě toho uspokojení MPSV odporují i ta statistická data, která nejsou na vnímavosti okolí závislá – jde zejména o počty dětí utýraných, dětí hospitalizovaných a dětí, které v důsledku špatného zacházení utrpěly tělesné poškození, kde ve srovnání s rokem 2006 došlo v roce 2016 k několikanásobnému nárůstu. Stejně tak na vnímavosti okolí zřejmě nezávisí čtyřnásobné zvýšení počtu dětí týraných, zneužívaných a zanedbávaných v náhradních rodinách (z 97 v r. 2009 na 393 v r. 2016). Náhradní rodiny byly pod kontrolou úřadů i v roce 2009.

Důvody tohoto neveselého vývoje bohužel spočívají v tzv. transformaci péče o ohrožené děti (štědře podporované Norskými fondy), o kterou se od roku 2009 snažil ministr Drábek podle rad pana Macely, hlavního propagátora novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí účinné od roku 2013. Ta měla „transformaci“ dovršit. Ve snažení pánů Drábka a Macely neméně usilovně pokračuje ministryně Marksová.

To, že zmíněná novela byla jeden velký omyl, nakonec MPSV přiznalo, když v roce 2015 odůvodňovalo (v materiálu předloženém sněmovně) nutnost přijetí novely zákona o sociálních službách slovy: Cílem nové právní úpravy je nastavit podpůrný a pomáhající systém, nabízející účinnou ochranu dětem a rodinám a fungující na principu partnerství a spolupráce. Stávající systém nevede k účinné ochraně dětí a není důvěryhodným partnerem rodin (konec citátu).

Že by se to po dvou letech změnilo a stávající systém již děti chránil účinně? Bohužel ne. Změny ve vedení i v obsazení Oddělení ochrany práv dětí a náhradní rodinné péče a Odboru ochrany práv dětí MPSV jsou tak časté, že noví vedoucí ani referenti netuší, co tvrdili ti před nimi. Lidé, kteří prošli praxí na „péčích o dítě“, byli až na výjimky odejiti a „transformace“ se chopili osoby bez praxe na úseku ochrany dětí. Stačilo, že zavrhovali všechno, co dosud fungovalo, a že si pro rozumy jezdili do Norska a Velké Británie. A takto vyzbrojeni se chopili transformace, jejímž cílem mělo být, že prakticky všechny děti budou moci zůstat ve svých biologických rodinách. Jen v krajním případě budou umístěny k profesionálním pěstounům, jejichž hlavním cílem bude návrat dítěte zpět do původní rodiny. Ústavy postupně zaniknou, neb nebudou zapotřebí. Ministr Drábek přesvědčoval poslance k přijetí novely i tvrzením, že od roku 2014 již žádné dítě nebude nově umístěno do kojeneckého ústavu (každoročně je jich stále kolem tisíce). O tom, že v celé EU je 140 tisíc dětí v ústavech, že ve Velké Británii podle výzkumu z roku 2010 projde 10 procent dětí během jednoho roku třemi a více pěstounskými rodinami a že bylo zjištěno 1 500 dětí, které prošly dvaceti a více rodinami, tvůrci „transformace“ taktně pomlčeli.

Důvodů naší smutné statistiky je bohužel víc:

  • Především je to zhoršování sociální situace rodin, nárůst rodičů závislých na alkoholu, drogách a hazardních hrách.
  • Rovněž nedostatek vhodného bydlení, zpožďující se sociální dávky a jejich přiznávání až na základě předchozího tříměsíčního období, zastavování dávek pro nedodání nějakého dokladu a zejména pak lichvářské úroky a penále při exekucích přivádějí rodiny s dětmi do velmi těžkých a mnohdy neřešitelných situací, které nezřídka vedou k nervozitě a agresivitě vůči dětem a k jejich zanedbávání.
  • Kromě toho i v důsledku rozpadu pediatrické péče a zrušení školní lékařské péče dochází k pozdějšímu odhalování týraných a závažně zanedbávaných dětí, kdy jim často již jde o život. Rodiče, kteří týrají své děti, často mění místa pobytu, a pokud vůbec jdou se zraněným dítětem k lékaři, pak obvykle jen na pohotovost.
  • Na terénní sociální práci mají OSPODy mnohem méně času než před novelou z roku 2013, která je zavalila množstvím nové a zcela zbytečné administrativy. Navíc návštěvy pracovníků OSPOD jsou zpravidla předem ohlášené, aby rodina byla zastižena. Mimo pravidelnou pracovní dobu totiž OSPOD nepracuje - jen jedna sociální pracovnice má pohotovost na telefonu, který není veřejně známý (má ho pouze policie). I toto je „vymoženost“ zmíněné novely.
  • Děti jsou často ponechávány v naprosto otřesných podmínkách, neboť je tlak z MPSV, aby jich v ústavech bylo co nejméně (přechodní pěstouni nemají zájem o starší děti nebo skupiny sourozenců). I na to si sociální pracovníci často potají stěžují, musí však držet ústa a krok.

V případě zvyšujícího se počtu týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí v ČR tedy slogan „čím hůře, tím lépe“ není zrovna namístě.

Autor: Marie Vodičková | karma: 37.90 | přečteno: 6787 ×
Poslední články autora