Jménem republiky zničené dětství i zničené zdraví

22. 10. 2016 22:30:21
Desetiletý Jiří Kronhoffmann se měl na základě rozhodnutí soudu také naučit lásce k otci. Strávil tři měsíce v ústavu, šest let v péči násilného otce, přes dva roky neviděl matku.

Teprve v šestnácti letech byl (jiným soudem) svěřen do její péče. Nyní v osmnácti letech trpí smíšenou úzkostně depresivní poruchou, posttraumatickou stresovou poruchou, polyvalentní alergií a autoimunitním onemocněním, které je velmi pravděpodobně podmíněno dlouhodobým stresem v rodinných vztazích. Ve zprávě ošetřující lékařky MUDr. Jitky Bartkové ze dne 19. 10. 2016 se dále konstatují panické ataky a masivní úzkost v souvislosti z možného spatření otce. Bál se opustit sám domov a docházet do školy. Ze zdravotních důvodů byl Jirka nucen na doporučení lékaře přerušit studium na soukromé obchodní akademii. Pokuty uložené matce za to, že násilím nevytáhla syna zpod stolu nebo ze skříně, kam se před otcem schovával a nepředala mu ho, dosáhly 80 tisíc korun, přes 40 tisíc korun činily náklady řízení (znalečné). Matce, jejíž hrubý příjem činí cca 11 tisíc korun, zbývá po osmi letech splácení zaplatit ještě 50 900 Kč.

Soudkyně Okresního soudu Plzeň-město Mgr. Dobroslava Žižková, známá z případu chlapců Roubových, kde použila stejnou taktiku, sebrala (pod sp. zn. 99 P 78/2006) Jirku matce přesto, že ve spise bylo mnoho jednoznačných důkazů, že se otec dopouštěl domácího násilí na matce i na něm. Paní soudkyně se ale ani neobtěžovala vyslechnout svědky, které matka navrhovala a kteří soudu zaslali své písemné výpovědi. Nevzala v úvahu ani zprávy odborníků, kteří měli Jirku dlouhodobě v péči. Uvěřila pouze otci a znalcům Boříkovi, Bröcklovi a Prunnerovi, které si přibrala.

Soudkyně nevzala v úvahu ani zprávy MUDr. Jitky Rumlové z FN Plzeň, v jejíž zprávě ze dne 23. 5. 2005, kdy bylo Jirkovi šest let, se uvádí: „Dítě hospitalizované v PK FN od 8. 4. do 29. 4. 2005 pro suicidální tendence. Potíže souvisely s problematickou rodinnou situací.“ Ve zprávě ze dne 6. 10. 2005 se konstatuje: „Dítě mám v pedopsychiatrické péči, nedoporučuji styk otce s dítětem. Dítě je emočně fixováno na matku. Z kontaktu s otcem má obavu a strach, objevuje se obrovská úzkost, která zabraňuje zdravému vývoji dítěte.“ Ve zprávě ze dne 14. 4. 2007 (dítěti bylo 8 let) dr. Rumlová uvádí: „Dítě vyšetřeno po proběhlém kontaktu s otcem. Pac. je výrazně emočně fixován na matku, z kontaktu s otcem má až panický strach. V klinickém projevu je patrný pláč, třes celého těla a pomočení. Doporučuji přehodnotit kontakt s otcem. Dle mého názoru by bylo prospěšné pro zdravý psychický vývoj dítěte na dobu určitou zakázat kontakt s otcem.“

Ve spise je založena i zpráva terapeutky Mgr. Dany Široké ze dne 2. 3. 2006, v níž se uvádí:

„Od počátku roku 2006 se Jiří Kronhoffmann v doprovodu své matky Dity Kronhoffmannové zúčastnil 2x terapeutického sezení v Protistresové poradně. Osobnost dítěte je velmi narušena, při sebemenší stresové zátěži dochází u dítěte k sebedestrukčnímu jednání. Soud nedostatečně bere v úvahu psychické trauma dítěte z otce, především sebedestrukční program osobnosti.“

I snaha sousedů a známých rodiny potvrdit domácí násilí ze strany otce byla marná.

Pan Petr Pawelka soudu dne 14. 9. 2002 napsal: „S paní Ditou Kronhoffmannovou jsme byli sousedé od dubna 2001 do 13. února 2002, kdy paní Dita K. utekla od svého manžela i se svým dítětem. Paní Dita K. si několikrát stěžovala na útoky ze strany manžela, toto bylo patrné i na obličeji paní K.“

V přípise paní Elišky Brandové ze dne 16. 11. 2003 se uvádí: „Manžel ji izoloval od lidí, často na ni křičel. Jednoho dne ke mně přiběhla, že se ho bojí. Bylo vidět, že má modřiny v obličeji a na rukách.“

Soudkyně nevyslechla ani svědkyni Radovanu Dufkovou, která potvrzovala panickou reakci Jirky poté, kdy otec srazil matku na zem, ona ztratila vědomí, přijela záchranka a malý Jirka stále křičel „táta zabil mámu“.

Dne 11. 5. 2014 napsal patnáctiletý Jirka dopis Okresnímu soudu v Karlových Varech, kam byl spis naštěstí pro něj postoupen (citujeme): „Chci Vás poprosit, abych se směl vrátit domů ke své mamince. Nevím, proč mi vzali to nejmilovanější, co mám. Otec mě nechal násilím převést do ústavu s mřížemi. To mi bylo devět nebo deset let. Byl to trest za to, že jsme před ním s maminkou utekli, ale on nás týral. Nevím, jestli bylo horší deptání nebo otřes mozku, co mi udělal. Deptal mě ještě víc než mámu. Když mi bylo pět let, tak jsem šel s maminkou v Nejdku po silnici a najednou jsem ho uviděl, jak jde za námi, tak jsem táhl maminku, aby utíkala, ale on nás dohonil a udeřil maminku do hlavy a ona spadla a ležela na silnici. Vím jen, že jsem strašně křičel, že táta zabil mámu, a klečel jsem u ní.

Když dostanu špatnou známku, tak se bojím vrátit do jeho domu. Někdy se na mě vrhne a zbije mě. Nikdy nevím, co udělá. Už mě nejde ve škole skoro nic. Nemůžu se na nic soustředit. Od šesti do devíti hodin mi otec dává těžké příklady z matiky a za každou chybu mě trestá. Bojím se do školy a bojím se ze školy k němu do jeho domu. Má často výbuchy vzteku, někdy ani nevím proč... Říkám si, jaký má život smysl. Nevydržel bych to, kdybych neměl maminku, to bych už nežil. Ona mi dává sílu a naději a má mě ráda. Má v Plzni u soudu ještě dluh asi šedesát tisíc. Ten dluh má kvůli mně, protože jsem před otcem utekl pod stůl a nechtěl jsem vylézt ze strachu, aby se mnou zase nelomcoval. Otec mamince poručil, aby mě vytáhla, ale ona to neudělala. Pak mě nechal násilím odvést do ústavu. V ústavu se mě pořád ptali, jestli už chci k otci, ale každý den jsem plakal pro maminku. Chtěl jsem domů a z otce jsem měl strach. Jezdili tam za mnou sociální pracovníci z Plzně a křičeli na mě, abych jim napsal, že chci k otci. Pak jsem se tam stal obětí šikany. Nemluvil jsem, nejedl, jen jsem si přál vrátit se domů ke své mamince, a pak už mi bylo všechno jedno. Pak jsem ležel v jeho domě v Nejdku Měl jsem dlouho horečku a nechtěl jsem žít. Jezdila tam za mnou ta sociálka. S otcem se smáli a na mě křičeli, abych jim napsal, že chci žít u otce a maminku vidět jednou za čtrnáct dní. Musel jsem jim to napsat, protože mi vyhrožovali, že když to nenapíšu, tak už maminku nikdy neuvidím. Tak jsem to ze strachu napsal, ale stejně jsem ji neviděl. Dva roky jsem ji neviděl ...Prosím paní soudkyně, nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Já už nemůžu. Pomozte mi prosím.“

A paní soudkyně Mgr. Marie Pospíšilová z Okresního soudu Karlovy Vary Jirkovi pomohla. Za dva měsíce (17. 7. 2014) ho svěřila do péče matky. Jirka i jeho matka jsou šťastni, oba však trpí posttraumatickou stresovou poruchou a autoimunitním onemocněním v důsledku prožitých psychických stresů. Nabízí se otázka, jestli soudce včetně soudce odvolacího soudu může beztrestně přehlížet závažné důkazy, a v důsledku toho psychicky týrat dítě a způsobit mu újmu na zdraví? Myslím si, že nikoli. Říká se sice, že spravedlnost je slepá, ale neměla by být i hluchá k důkazům a bezcitná k dětem.

Autor: Marie Vodičková | sobota 22.10.2016 22:30 | karma článku: 35.04 | přečteno: 2522x

Další články blogera

Marie Vodičková

„Oni chtěli, abysme umřeli“

Šestiletá Věruška sedí schoulená, dívá se strnule a nepřítomně někam mimo a mluví pomalu a tiše, jako by pro sebe: „Když jsem byla u tý starý mámy, tak jsme tam byli pořád sami. A pořád jsme měli hlad.

3.12.2023 v 22:39 | Karma článku: 27.80 | Přečteno: 777 | Diskuse

Marie Vodičková

Neprofesionální pěstouni aneb každé zvíře ví, co na MPSV nevědí

Monika se narodila matce, která byla závislá na alkoholu, a stále byla bez peněz. Když holčička trochu povyrostla, posílala ji krást pečivo i další potraviny. Moničce bylo šest let, když se matce narodilo druhé dítě.

5.12.2022 v 0:05 | Karma článku: 45.53 | Přečteno: 7027 | Diskuse

Marie Vodičková

Uzavírání smluv s dětmi aneb svět to neviděl, pes to nežral

Senátoři budou tento týden jednat o vládní novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí (tisk 145), která se 170 pozměňovacími návrhy posléze vcelku hladce prošla sněmovnou. Pokud novelu schválí, budeme ve světě opět „jedničky“!

6.9.2021 v 23:06 | Karma článku: 31.02 | Přečteno: 1550 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 20.38 | Přečteno: 340 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 27.72 | Přečteno: 437 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 185 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.26 | Přečteno: 9255 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3548

Jsem předsedkyní Sdružení na ochranu ohrožených dětí (www.sood.cz), které jsme založili v roce 2015.Naše sdružení poskytuje v zařízení KOALA okamžitou pomoc dětem a v rámci dalších činností pomáháme rodinám v potížích.

Snažím se ze všech sil napravovat křivdy, které se dál páchají na těch nejzranitelnějších – dětech. Je smutné, že ohrožených dětí u nás stále přibývá, že záchranná síť je tak děravá a každý další zákon, který má děti chránit, je horší než ten předchozí. Současné legislativě a jejím žalostným dopadům v praxi bych se na své blogu chtěla věnovat nejvíce.

Od roku 1990 do konce roku 2015 jsem pracovala ve Fondu ohrožených dětí, předtím 22 let na prokuratuře, později přejmenované na státní zastupitelství, na úseku ochrany dětí.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...