Novela dětem moc dobrého nepřináší

V nejbližších dnech budou poslanci znovu hlasovat o novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kterou dne 12. 9. 2012 vetoval prezident republiky. V řadách jejích zastánců,  z nichž většina vidí ve vzdělávání pěstounů a sociálních pracovníků jedinou cestu, jak dostat děti z ústavů do rodin, nastalo pobouření. Plánům tvůrců novely z ministerstva práce a sociálních věcí na přemístění dětí z ústavů do rodin ale odporují tyto skutečnosti:
  1. Prověření zájemci o přechodnou pěstounskou péči se dají v jednotlivých krajích spočítat na prstech, totéž platí i o zájemcích aktuálně prověřovaných. Většina z nich chce pouze jedno zdravé miminko. O děti starší, problémové, jiného etnika, se zdravotním postižením nebo skupiny sourozenců není mezi nimi až na výjimky zájem. Zájemci o dlouhodobou pěstounskou péči ubývají. Například v celé republice se několik měsíců nedařilo nalézt pěstounskou rodinu pro dva zdravé sourozence z běžné populace – roční holčičku a dvouletého chlapce z Klokánku Štěrboholy,. Teprve v těchto dnech snad bude schválena na MPSV rodina, kterou vyhledal FOD.
  2. Finanční motivace pěstounů - jak vidět - nefunguje, a navíc převážně finančně motivovaní pěstouni by stěží byli schopni vytvořit dítěti pozitivní rodinné prostředí. Kromě toho novela výrazně zhoršuje pozici prarodičů. Pěstounské rodiny se třemi a více dětmi na tom budou zhruba stejně jako teď, někteří dokonce hůře.
  3. Nyní pěstounům náleží odměna ve zvláštních případech zhruba na úrovni novelou navrhované odměny (na tři a více dětí nebo na dítě postižené) jen tehdy, pokud je pěstoun s dítětem doma a plně se mu věnuje. Podle novely na tom už nezáleží, jestli bude pěstoun pracovat na plný úvazek nebo se věnovat celodenně péči o děti -  budou mít v obou případech stejně. Omezení možnosti jiného zaměstnání nejvýše na poloviční úvazek by bylo podle našeho přesvědčení namístě.
  4. Není pravda, že novela usnadní osvojování dětí – ruší se dvouměsíční nezájem u novorozenců a nastoluje se tříměsíční nezájem + další tři měsíce, kdy OSPOD musí rodiče hledat, není-li jejich pobyt znám, a upozornit je na důsledky nezájmu.
  5. Tvrzení, že novela vrátí děti z ústavů do rodin, je jen prázdná proklamace, která nemá oporu nejen v paragrafovaném znění zákona, ale ani ve zkušenostech zemí, jež se vydaly cestou profesionální pěstounské péče. Děti střídají rodiny a stěží mohou mít pocit bezpečí a pozitivního přijetí. Podle oficiálních výzkumů chybělov roce 2010 v Anglii deset tisíc pěstounů, 10 % dětí vystřídalo tři a více rodin za rok a přes tisíc pět set dětí vystřídalo dvacet a více pěstounských rodin. V Belgii v roce 2008 existovalo 233 pěstounských rodin, 44 % skončilo neúspěchem a děti byly přemístěny jinam. V Holandsku bylo během deseti měsíců v roce 2010 zjištěno pět set případů zneužívání dětí v pěstounských rodinách. Těmito alarmujícími skutečnostmi se tvůrci a zastánci novely nezabývají a nevysvětlují, proč v ČR by to mělo být jinak.
  6. Že i u nás bývá náhradní rodina riziková, dosvědčují případy dětí navrácených  z pěstounské péče do dětských domovů nebo do Klokánků, nezřídka ve velmi zuboženém stavu. Podle statistiky zveřejněné v LN dne 14. 9. 2012 bylo v roce 2011 odhaleno v náhradních rodinách 49 případů týrání a 28 případů pohlavního zneužívání. Přitom většina těchto případů zůstává neodhalena. Jak těmto případům předejít, tím se novela ani semináře o ní nezabývají. Na zbyrokratizovaném způsobu  zprostředkování náhradní rodinné péče novela nic nemění.
  7. Děti, které se nemohou vrátit do své rodiny a které nelze osvojit, by měly co nejdříve přejít do pečlivě vybrané dlouhodobé pěstounské rodiny, která se k nim bude chovat rodičovsky a s láskou, nikoli „profesionálně“. Tvrzení tvůrců novely, že pěstouni si nesmějí děti přivlastňovat, protože to nejsou osvojitelé, ale mají se chovat profesionálně a snažit se děti co nejdřív navrátit do vlastní rodiny,  je vůči dětem kruté. Stejně jako přechodná pěstounská péče, pokud v ní děti naváží citové vztahy a nejpozději po roce budou muset odejít jinam. Dětem je jedno, v jakém typu péče jsou – jestli v osvojení nebo v profesionální pěstounské péči – touží po rodičích, byť náhradních, a po tom, aby je měl někdo rád a choval se k nim jako k vlastním dětem. Dlouhodobých pěstounů ale ubývá, protože se bojí negativních reakcí rodičů, často asociálů a psychopatů, jimž podle novely musí umožňovat styk s dítětem. Ne každý chce dopadnout jako pěstounka, které matka při návštěvě přerazila nos poté, kdy dítě řeklo pěstounce „mami“(stalo se před rokem).
  8. Ani já nepochybuji o tom, že pro dítě je lepší dobrá rodina než ústav – nikoli ale jakákoli rodina. Právě v rodinách dochází k největším zločinům vůči dětem – k vraždám, týrání, zneužívání. Před takovými rodinami je třeba děti chránit, a proto je nutné náhradní rodiny velmi pečlivě vybírat tak, aby u nich finanční motivace nepřevažovala nad soucitem a snahou pomoci opuštěnému dítěti.
  9. S novelou nesouhlasí ani mnozí pěstouni (nejen prarodiče), opatrovničtí soudci a pracovníci OSPOD, kteří se rovněž obávají zhroucení celého systému sociálně-právní ochrany dětí u nás.
  10. Již nyní se chystá novela novely – paradoxně se totiž opomnělo do zákona vtělit, že děti lze předat do předadopční péče i z přechodné pěstounské péče – je to možné jen tehdy, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

 Nebylo by snad lepší nechystat novelu novely, ale celou ji předělat a zapracovat i připomínky z praxe?

 

Autor: Marie Vodičková | neděle 23.9.2012 16:13 | karma článku: 19,72 | přečteno: 1667x
  • Počet článků 26
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3548x
Jsem předsedkyní Sdružení na ochranu ohrožených dětí (www.sood.cz), které jsme založili v roce 2015.Naše sdružení poskytuje v zařízení KOALA okamžitou pomoc dětem a v rámci dalších činností pomáháme rodinám v potížích.

Snažím se ze všech sil napravovat křivdy, které se dál páchají na těch nejzranitelnějších – dětech. Je smutné, že ohrožených dětí u nás stále přibývá, že záchranná síť je tak děravá a každý další zákon, který má děti chránit, je horší než ten předchozí. Současné legislativě a jejím žalostným dopadům v praxi bych se na své blogu chtěla věnovat nejvíce.

Od roku 1990 do konce roku 2015 jsem pracovala ve Fondu ohrožených dětí, předtím 22 let na prokuratuře, později přejmenované na státní zastupitelství, na úseku ochrany dětí.

Seznam rubrik