Šokující "ochrana" dětí před pohlavním zneužíváním v praxi

Dne 2. 11. 2011 schválila vláda kampaň „Stop sexuálnímu násilí na dětech“. Podle údajů Rady Evropy i podle našich výzkumů je přibližně každé páté dítě v Evropě obětí nějaké formy sexuálního zneužití. V České republice je 1,5 milionu dětí do 15 let. Pětina z nich představuje 300 tisíc dětí. Tři sta tisíc zneužívaných dětí. Ročně vyjde najevo kolem osmi set případů, tj. čtvrtina procenta (0,27 %). Polovina z oznámených případů je odložena nebo zastavena. Z druhé poloviny, která se dostane před soud, je polovina obviněných zproštěna. Tedy jen čtvrtina z oznámených případů je odsouzena, což je 0,07 % spáchaných. Nepodmíněný trest je uložen necelé pětině odsouzených.  

V trestním řízení se vychází ze zásady „v pochybnostech ve prospěch viníka“, ani zastavení nebo odložení trestního stíhání či zproštění viny tedy neznamená, že k činu nedošlo. V opatrovnickém řízení by se tedy mělo vycházet ze zásady „v pochybnostech ve prospěch dítěte“. Ale omyl! Jakmile je trestní stíhání zastaveno nebo obžalovaný zproštěn viny, vychází opatrovnický soud obvykle z toho, že ke skutku nedošlo a dítě svěří tomu, kdo byl pro pohlavní zneužití neúspěšně stíhán. „Ochrana“ dětí před zneužíváním a ochrana podezřelých však pokročila kvalitativně dále, jak svědčí následující příklad. Soud svěřil dítě do péče osoby, proti níž dosud trestní řízení pro zločin pohlavního zneužití nebylo ukončeno a orgány sociálně právní ochrany tomu tleskaly:

Pětiletá holčička se dne 19. 7. 2010 (bez přítomnosti matky) svěřila psycholožce, k níž docházela, že „tatínek jí maže celé tělo, i pipinku, víckrát za den. Večer v posteli ji hladí po zádech, po zadečku, i mezi nohama a hodně ji to lechtá (usmívá se). Také sahá tatínkovi na pundíka, protože to chce, má o tom škaredé sny. Mamince to neřekla, stydí se.“ Psycholožka matce sdělila, že si to holčička nemohla vymyslet. Matka následující den učinila na Policii ČR, územní odbor Bruntál, trestní oznámení a zprávu psycholožky přiložila.

Policii to ale k zahájení trestního stíhání nestačilo. Nestačilo to ani opatrovnickému soudu ani orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Donutili matku dítě otci předat na další čtrnáctidenní prázdninový pobyt. Po návratu dne 26. 8. 2010 holčička psycholožce vyprávěla, co dělala, že se jí stýskalo po mamince, nesměla jí telefonovat, hrála si s kočičkou. Uvedla, že „spala taťkovi na dupce (směje se tomu), zase ji hladil pod pyžamkem. Řekla mu, že chce spát sama a on, že to nevadí a také spala sama. Na prstech spočítala, že 3x spala v posteli s taťkou a 10x spala sama. Mezi nohama ji také pořád lechtá, dává jí tam i pusinku. Jí to nevadí. Už nechce, aby mu sahala na lulinka. Doma u maminky se spí líp, nikdo tam na ni nesahá. U taťky se jí nespí dobře, protože on jí pořád někam šahá.“

Samosoudkyně Okresního soudu v Bruntále Mgr. Monika Kotrlová se asi od počátku rozhodla, že o pohlavní zneužití nejde. Jinak si nelze vysvětlit, že dne 29. 9. 2010 uložila matce pokutu ve výši 5 000 Kč za nepředání dcery otci.

Policie dne 24. 3. 2011 věc odložila – aniž by vyslechla dítě a nařídila znalecké posudky.

Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále Mgr. Alena Pavláková stížnost matky zamítla jako nedůvodnou a mj. uvedla: „Nebylo možno  zaujmout názor, že je dána zvýšená pravděpodobnost, že se podezřelý uvedeného zločinu dopustil a zahájit proti němu trestní stíhání. Nebylo shledáno, že by podezřelé kontakty zasáhly do pohlavní nedotknutelnosti nezletilé. Vzájemné lechtání či pohlazení jsou běžné projevy náklonnosti mezi rodičem a dítětem předškolního věku. Pokud jde o to, že podezřelý měl po nezletilé požadovat, aby ho osahávala na přirození, uvedla nezletilá psycholožce, že to bylo dávno, když měla čtyři roky, přičemž z explorace nezletilé nevyplynulo, že by podezřelý takové aktivity vysloveně požadoval a jakým způsobem. Pokud k podobnému kontaktu skutečně došlo, spadal do období, kdy je dítě zvýšeně zvídavé a počíná si uvědomovat rozdíly mezi pohlavími, avšak bez jakéhokoli sexuálního podtextu. Pokud se podezřelý proti takovému kontaktu neohradil a považoval ho za projev dětské zvědavosti, nelze to interpretovat tak, že „to chtěl“, jak je zaznamenáno ve vyjádření psycholožky a už vůbec ne tak, že to vyžadoval.“

Krajské státní zastupitelství v Ostravě dalo dne 20. 6. 2011 pokyn k doplnění šetření.

Aniž by bylo trestní řízení ukončeno, svěřila samosoudkyně dne 20. 1. 2012 nezletilou do výchovy dvaašedesátiletého otce – v souladu s návrhem kolizního opatrovníka (MÚ Tábor), který se navíc domáhal předběžné vykonatelnosti rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudkyně mj. uvedla, že „podle znaleckého posudku (podaného po víc než roce od oznámení) má nezletilá k otci kladnou citovou vazbu a okolnosti, které měla popsat u psycholožky, zcela popřela. Nebyly u ní zjištěny známky lhavosti či tendence k vymýšlení si. Nebylo zjištěno přímé navádění nezletilé vůči rodičům navzájem. Obecná věrohodnost nezletilé není narušena, jedná se o dítě s nadprůměrným mentálním výkonem. Znaleckými posudky nebylo zjištěno, že by nezletilá měla nějaký negativní zážitek s otcem. Otec netrpí žádnou sexuální deviací, matka nerespektuje jeho otcovskou roli a brání mu přes opakované výzvy soudu a kolizního opatrovníka ve styku. Je proto nutno vycházet z presumpce neviny“.

Soud nijak nezohlednil obecně známou a výzkumy potvrzovanou skutečnost, že děti se s pohlavním zneužíváním hned tak každému nesvěří, a že šestileté dítě nebude pravděpodobně vyprávět neznámým lidem, byť jsou to znalci, to, za co se stydí. Soud nezohlednil ani skutečnost, že děti mají dobrý vztah i k rodičům, kteří je týrají. Tím spíš k těm, kteří jim zneužíváním nepůsobili bolest - zejména jde-li o malé děti. Skutečnost, že otec nemá pedofilní sklony, není podstatná. Devadesát procent pachatelů pohlavního zneužívání není pedofilních – dítě slouží jako náhradní objekt. Nikdo nevysvětlil, jak je možné, že sotva pětileté dítě spontánně a věrohodně popisuje praktiky zneužívání, ačkoli nebylo zjištěno navádění a ačkoli si to zjevně nemohlo vymyslet.  Domnívají se snad úřední osoby, že si to vymyslela psycholožka? Zločin pohlavního zneužívání není žádný bagatelní trestný čin. Dalo by se očekávat, že bude neodkladně zahájeno trestní stíhání a urychleně proveden i výslech dítěte a znalecké zkoumání. Co ještě dalšího by orgány činné v trestním řízení požadovaly k zahájení trestního stíhání, když ne výpověď dítěte u psychologa, k němuž má důvěru? Nechat to rok u ledu je spolehlivý způsob, jak pachatele neusvědčit. Podle § 367 odst. 1 trestního zákoníku se trestného činu nepřekažení trestného činu dopustí ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin pohlavního zneužití a páchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí. Pro soud a kolizního opatrovníka to snad neplatí? Z toho plyne smutné poučení: Dětem se u nás nevěří, ačkoli jen mizivé procento dětí si pohlavní zneužití vymyslí nebo je navedeno, a ačkoli 99 % dětí se se zneužitím nikdy nesvěří. Snadno se může stát, že v kriminále skončí ten rodič, který si dovolí dítě chránit a maří tím výkon úředního rozhodnutí, zatímco pachateli je dítě úředními osobami předáno na stříbrném podnose. Bohužel nejen tento případ k tomu směřuje. Kdy skončí tato šílená praxe a kdo ji zastaví?