Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dva případy a všemocní znalci

13. 02. 2017 9:25:13
Případ první: Příběh dvou chlapců (nyní 5 a 8 let) z Plzně, odebraných v dubnu 2016 do ústavu proto, že odmítali otce (blíže http://vodickovamarie.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=535813), má i nadále smutné pokračování.

Matka, která o děti vždy vzorně pečovala a kterou děti milují, se dopustila jediné „chyby“ – uvěřila staršímu synovi, u kterého si povšimla změn v chování (pomočování, bolesti břicha bez fyziologické příčiny, skleslost, zadrhávání v řeči a dal.), který se jí o Vánocích 2014 svěřil, že za ním otec v noci chodí, sahá mu na přirození a do zadečku, a jeho to bolí. Taky ho bouchá do hlavy, a i když mu slíbil, že už nepřijde, zase to porušil.

Ačkoli pět odborníků z praxe považovalo sdělení chlapce za věrohodné, přiklonila se paní soudkyně ke znaleckému posudku PhDr. Moniky Kopárkové, která děti viděla až rok a půl poté, kdy matka s dětmi od otce odešla. Navíc tato znalkyně, jak dokládá nahrávka z vyšetření, podstatné pasáže, kdy chlapec hovoří o tom, co mu otec dělal, do posudku nezahrnula, přímou řeč dítěte interpretovala nepravdivě, a dokonce mu vsunula do úst výroky, které neřekl.

Například na dotaz, proč chlapec napsal dopis, že nechce chodit do Domusu, kde probíhaly asistované kontakty s otcem, nezletilý podle nahrávky (o níž nezletilý ani znalkyně nevěděli) odpověděl: „Abysme šli, když půjdeme z toho Do-domusu co nejrychleji domů“. V písemném vyhotovení posudku je však uvedena v přímé řeči tato odpověď: „Protože se chceme jeho co nejrychleji zbavit.“ Na otázku znalkyně, jestli si chlapec pamatuje, co mu otec dělal, dítě odpovědělo: „Jo“. V posudku je uvedeno: „Tohle si dobře pamatuju“. Autentická odpověď chlapce na otázku, jak ho otec u školy přesvědčoval, aby šel k němu domů, byla: „Pro-pro-proto-protože mi říkal, že by-by-by, že když budu u něj doma, tak že mi dá všechny skluzavky.“ Znalkyně napsala: „Že když budu u něho doma, bude to v pořádku.“ Nahrávka dokumentuje, že chlapec uvedl, že před tím, než ho otec praštil do hlavy, mu mačkal přirození a sahal mu do zadečku, a že ho to bolelo. Znalkyně však zmínila jen bouchnutí do hlavy. Bití do hlavy nezpochybnila, ale uvedla k tomu, že tím dítě nemohlo být traumatizováno natolik, nakolik traumatizované je. Znalkyně uzavřela, že vyjádření dětí nesplňují kritéria specifické věrohodnosti, že je matka naprogramovala, protože je paranoidně nastavená, a že u staršího chlapce jde o syndrom zavržení těžkého stupně. Psychiatr, kterého si přibrala jako konzultanta, přitom žádnou paranoiu ani jinou duševní poruchu u matky neshledal. Když u soudního jednání matka sdělila, že má nahrávku vyšetření a že interpretace výpovědi dítěte neodpovídá skutečnosti, soudkyně Mgr. Žižková další otázky na znalkyni neumožnila a její výslech ukončila. V souladu s doporučením znalkyně dne 2. 9. 2016 svěřila oba chlapce do péče otce a matce stanovila asistovaný styk dvakrát jednu hodinu týdně, avšak až od právní moci rozsudku.

I tento případ potvrzuje tristní situaci, kterou nedávno kritizovali soudci, státní zástupci i advokáti na konferenci Pražský právnický podzim. Shodli se na tom, že „soudní řízení v trestních věcech a občanských sporech čím dál více ovládají a nafukují téměř nedotknutelní znalci. Ty sice jednou jmenoval soud, ale i když o práci některých panují v justici velké pochyby, nelze je reálně odvolat.“ Místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala uvedl, že „znalci už někdy rozhodují za soudce a jsou pro nás, soudce, tak určující, že jen tak odtlumočíme, co nám sdělili v posudku.“, viz https://www.novinky.cz/domaci/419988-soudni-rizeni-ovladli-nedotknutelni-znalci.html

Od umístění dětí v ústavu až do soudu měla matka jakýkoli kontakt s dětmi zakázaný. Po vynesení rozsudku zákaz pozbyl platnosti. Matka proto požádala soud o umožnění alespoň asistovaného styku v rozsahu rozsudku ještě před rozhodnutím o odvolání. Její návrh ale soud zamítl s tím, že neosvědčila, že jí otec brání v kontaktu. Matka se tedy snažila s otcem telefonicky dohodnout na setkání s dětmi, ale otec telefon nezvedal. Ve středu 12. 10. 2016, půl roku poté, kdy děti viděla naposledy, se tedy matka vydala do bydliště otce, aby syny konečně spatřila a předala jim ovoce a nějaké oblečení. Otec po zazvonění otevřel, ale děti, které se chtěly s matkou přivítat, strkal zpět do bytu a matku vyháněl slovy „Vypadni, zmiz nebo zavolám policii“. Nakonec matku před dětmi fyzicky napadl údery do hlavy a do hrudníku, a v bití pokračoval, přestože děti plakaly a stále křičely: „Táto, nech ji bejt, musíš ji nechat bejt, když je hodná...“. Ačkoli po napadení byla matka v tříměsíční pracovní neschopnosti a úřady obdržely i nahrávku se zoufalým křikem a pláčem dětí, jediným výsledkem byla případová konference, na které bylo dohodnuto, že se matka může s dětmi jedenkrát týdně setkat v organizaci Domos. V polovině listopadu 2016 Krajský soud v Plzni rozhodl, že se matka může s dětmi stýkat na vycházce za asistence sociální pracovnice ÚMO Plzeň 2 - hodinu v pondělí a hodinu ve středu. V pondělí o Vánocích se styk nekonal, protože OSPOD ve svátek nepracuje. Matka se na Štědrý den snažila dětem aspoň zavolat. Otec sice telefon zvedl, ale i když děti žadonily a chtěly s ní mluvit, zavěsil.

Děti jsou vždy velmi šťastné, když se s matkou setkají. Během vycházek vymýšlejí způsoby (před sociální pracovnicí), jak by se k matce vrátily, starší chlapec například řekl: „Já bych chtěl trampolínu, že když bych, kdybych byl na trampolíně, která by měla červenej puntík, ... tak ona by mě vypinkla až k tobě domů.“ Vymýšlejí i další plány, např. provrtat se k matce vrtačkou, vyrobit robota, který je k ní přenese, utéct k matce nebo do dětského domova, aby se odtud k ní dostaly. Mladší chlapec vyslovil přání, aby skládací vrtulník, který jim matka dala, byl „opravdický“ a oni by s ním k ní doletěli. I když sociální pracovnice některé tyto výroky zaznamenala do zprávy pro soud, i když u mladšího dítěte došlo k regresi (školka navrhuje odklad školní docházky), i když starší chlapec stále zadrhává a jeho prospěch se zhoršil, OSPOD i soud nadále trvají na tom, že matka může děti vidět jen dvě hodiny týdně s asistencí. Jejich důvěru má jen otec.

Případ druhý: Naproti tomu zastání u státních úřadů nenašel otec téměř čtyřletého chlapečka z Prahy 5. Matka dítěte má dvě starší děti – devatenáctiletého syna a šestnáctiletou dceru, každé s jiným mužem. Trvalý pobyt má na městském úřadě v jiném kraji. V červenci 2012 se i se svými dětmi přistěhovala k otci. Tady se jim v březnu 2013 narodil syn. V roce 2014 matka navázala známost s (bulvárem propíraným) mužem, o čemž tato média informovala. Podle sdělení otce se vracela až k ránu, on se ale snažil kvůli synovi vztah udržet. Matka však stále chodila domů pozdě v noci, a posléze se přiznala ke známosti s dalším mužem. Otec proto podal k soudu návrh na svěření syna do své péče. Když to matka zjistila, dne 7. 11. 2016 se přestěhovala k novému příteli. Následující den podala na otce trestní oznámení pro pohlavní zneužívání syna. V průběhu šetření policie bylo podezření ze zneužívání věrohodně vyvráceno. Policie v tomto případě jednala rychle a důsledně, žádný jiný důkaz ani projevy dítěte údaje matky nepotvrdily. Přesto matka až do jednání v organizaci Pexeso dne 30. 12. 2016 (zprostředkované OSPOD) bránila otci v jakémkoli kontaktu se synem. Chlapeček ale tak toužil po otci, že si toho dne prosbami a pláčem vynutil odchod s otcem přímo z Pexesa. Matka pak dítě několikrát otci „zapůjčila“, chlapec se k ní a jejímu novému příteli ale nechtěl vracet. Jak dokumentuje videonahrávka, dítě pláče a prosí, aby mohlo zůstat u otce a spinkat u něj, i když je otec trpělivě přesvědčuje, že maminka na něj čeká, že by byla smutná a že se k němu zase brzy vrátí. Chlapeček se však přesvědčit nedal a k matce se vracel s pláčem. Jak vidět, i čtyřleté dítě je schopné dát najevo své přání. Po měsíci matka opět přestala synovi kontakt s otcem umožňovat, a dokonce i před plánovanou hospitalizací v nemocnici odmítla nabídku otce, že se o syna postará. Raději ho nechala v péči svého přítele a zdravotně handicapované babičky.

Na rozdíl od plzeňského případu OSPOD v Praze 5 neshledal důvody pro podání návrhu na předběžné opatření, i když neumožňováním kontaktu s otcem je dítě zjevně traumatizováno. Otci v době hospitalizace matky sociální pracovnice doporučila, aby si syna vyzvedl za asistence policie. Policie asistenci odmítla s tím, že to nespadá do jejich kompetence. Otec se proto vydal pro syna sám, ale bez úspěchu. Přítel matky dítě nevydal. Matka otci napsala, že až do rozhodnutí soudu mu syna nedá a žádný kontakt mu neumožní. Jak známo, soudy trvají dlouho. Jen v případě návrhu OSPOD se musí rozhodnout do 24 hodin.

Ministerstvo práce a sociálních věcí metodicky řídí orgány sociálně-právní ochrany dětí prostřednictvím krajských úřadů. Bylo by asi dobré, kdyby se paní ministryně Marksová víc zajímala o to, jak podřízené orgány chrání děti v praxi a jestli je sociálně-právní ochrana dětí v obdobných případech vykonávána podle jednotných a předvídatelných kritérií. Bylo by to myslím prospěšnější než prosazovat otcovskou dovolenou či jiné genderové výdobytky.

Autor: Marie Vodičková | pondělí 13.2.2017 9:25 | karma článku: 26.04 | přečteno: 1177x

Další články blogera

Marie Vodičková

Holčička svůj boj o pěstounskou rodinu vyhrála

Nyní dvanáctiletá Bety ještě před rokem prožívala díky „modernímu“ pohledu na pěstounskou péči nejtěžší období svého života. Matka ji dala v půl roce do rodinného Klokánku v Dubí s tím, že nemá bydlení ani peníze.

13.5.2017 v 0:34 | Karma článku: 38.72 | Přečteno: 2870 | Diskuse

Marie Vodičková

MPSV: Čím hůře, tím lépe

Ministerstvo práce a sociálních věcí vysvětluje enormně se zvyšující počty ohrožených dětí tím, že se v posledních letech daří odhalit více případů.

30.4.2017 v 21:13 | Karma článku: 37.10 | Přečteno: 6262 | Diskuse

Marie Vodičková

Jménem republiky zničené dětství i zničené zdraví

Desetiletý Jiří Kronhoffmann se měl na základě rozhodnutí soudu také naučit lásce k otci. Strávil tři měsíce v ústavu, šest let v péči násilného otce, přes dva roky neviděl matku.

22.10.2016 v 22:30 | Karma článku: 33.66 | Přečteno: 1759 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Za dvě hodiny se dozvím zprávu, která mi úplně nalajnuje následující život. Čekám na výsledky krevního testu, které buď potvrdí, nebo vyvrátí těhotenství. Fór je v tom, že jsme se ráno s Lukášem rozešli. Mazec.

23.5.2017 v 14:00 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 1139 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Sejdeme se v Plzeňském dvoře…

Milý spolužáku (spolužačko), Tvoje účast na srazu je nutná - za každého počasí a za jakéhokoliv Tvého fyzického či duševního rozpoložení... A proto neváhej - přijeď, přibelhej se, dokulhej, připlaz se... Jsi očekáván...

19.5.2017 v 16:54 | Karma článku: 13.34 | Přečteno: 431 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Zatnout zuby a vydržet

Také byste rádi žili pohodovým životem, ve kterém by se vám úplně všechno dařilo? Ale jak to udělat, když dosáhnout jakéhokoliv cíle vyžaduje nějaké oběti a nepohodlí?

18.5.2017 v 15:38 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 305 | Diskuse

Petra Fridrichová

Nina: Recept na štěstí

"Nakreslit dýchat. Nakreslit dýchat. Ještě dýchat," poskakuje a střídavě mě objímá Nina. "Ha," zacpává si jako správná jogínka nos, vydechuje, nadechuje a znovu se směje. Nechová se ani trochu autisticky, protože JÁ jsem ZAPOMNĚLA.

18.5.2017 v 2:17 | Karma článku: 20.20 | Přečteno: 1178 | Diskuse

Marie Kostelecká

Dopis pro miminko mé klientky

Maminka si v tu dobu stěžovala na urputné bolesti hlavy, nespavost a velké strachy, které ji pronásledovaly. Při terapiích jsme se snažily odstranit tyto strachy a úzkosti, učily jsme se, jak zpomalit, zklidnit se a plánovat.

16.5.2017 v 13:05 | Karma článku: 5.94 | Přečteno: 316 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3302

Od roku 1990 do konce roku 2015 jsem pracovala ve Fondu ohrožených dětí, před tím 22 let na prokuratuře, později přejmenované na státní zastupitelství, na úseku ochrany dětí. I když zůstávám nadále členkou FOD a fandím Klokánkům, založila jsem spolu s dalšími bývalými pracovníky FOD Sdružení na ochranu ohrožených dětí (www.sood.cz), jehož cílem je obnovit co nejvíc z těch činností, které FOD přestal vykonávat. Je smutné, že ohrožených dětí u nás stále přibývá, že záchranná síť je tak děravá a každý další zákon, který má děti chránit, je horší než ten předchozí. Současné legislativě a jejím žalostným dopadům v praxi bych se na své blogu chtěla věnovat nejvíce. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.