Nepochopitelná smrt dítěte v pěstounské péči

Loňský případ úmrtí sedmiletého Liborka v pěstounské rodině rychle zapadl. Až dne 20. 9. 2016 vystoupili pěstouni Jiřina Hábová a Josef Zeman v televizním pořadu „Očima Josefa Klímy“. 

Mimo jiné uvedli, že se jednalo o tragickou náhodu při hádce a rvačce mezi sourozenci, a následné odebrání ostatních čtyř dětí z jejich pěstounské péče a rozdělení do dvou pěstounských rodin proto považují za necitlivé a nespravedlivé. Podle jejich názoru měli být všichni čtyři sourozenci svěřeni do péče jejich příbuzných. „Zapomněli“ však uvést tyto skutečnosti, které vyšly najevo v průběhu opatrovnického řízení při projednávání jejich návrhu na vrácení dětí a které na případ vrhají poněkud jiné světlo:

• Dne 6. 5. 2016 bylo policejním orgánem rozhodnuto o odložení podezření ze spáchání jinak trestného činu ublížení na zdraví podle § 146/1,2b,4 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dne 26. 8. 2015 v přesně nezjištěné době od 15.30 hodin do 17.00 hodin nezletilý (pozn.: dvanáctiletý) syn pěstounů tím, že po verbálním konfliktu, když přistihl poškozeného (pozn.: sedmiletého) Libora B., jak přebírá knihy v jeho skříni, nezletilého fyzicky napadl nejméně čtyřmi údery horní hranou pěsti levé ruky do temenní a spánkové krajiny, čímž mu způsobil zranění spočívající v pohmoždění mozku a krční míchy, následně provázené otokem mozku, přičemž nezletilý poškozený po transportu na oddělení JIP Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem dne 27. 8. 2015 v 02.55 hodin na následky uvedeného zranění zemřel.

• Podle pitevní zprávy měl Liborek kromě poranění hlavy na končetinách i na trupu celkem 22 pohmožděnin - některé si sice mohl způsobit sám, ne všechny ale lze vysvětlit běžnými aktivitami. Bylo zjištěno i pohmoždění tenkého střeva, vzniklé působením tupého násilí větší intenzity vůči břichu.
• Pěstounka vypověděla, že dne 26. 8. 2015 odvezla kolem 14.00 hod. pěstouna do zaměstnání. Kolem 16. až 17. hodiny se Libor popral s jejím synem, měl pak červený otok pod okem, držel se za hlavu a říkal, že ho bolí hlava, také se pozvracel. Když to zjistila, odvedla ho do koupelny, kde ho omyla. Přitom se cukal, několikrát jí upadl na ruce nebo na záda. Protože se (čtyřletý) Jakub chtěl vykoupat, napustila vanu a nechala Libora i Jakuba samotné ve vaně se koupat. Když se vrátila do koupelny, viděla, že Libor plive vodu, pomohla mu z vany a odvedla ho na gauč. Libor byl studený, klepal se, říkal, že je unavený a chce se mu spát, třela mu ruce a snažila se ho probudit. Nezletilý ale nereagoval, pak se pokálel. Odnesla ho tedy 2x do vany, aby se v teplé vodě zahřál a aby ho umyla. Kolem 18.15 hod. volala pěstounovi do práce, aby přijel domů. Po příchodu pěstouna a jeho otce (asi za dvacet minut) se Libor trochu probral, třikrát se pokálel a také zvracel, vždy ho šli umýt do koupelny, pak opět upadl do bezvědomí, poté zavolali záchranku.
• Podle záznamu Rychlé záchranné služby bylo oznámení přijato ve 20.43 hod., záchranka přijela na místo ve 20.51 hod. Nezletilý byl v bezvědomí s otevřenýma očima, nereagoval na bolest ani na mluvené slovo. Pěstounka lékaři sdělila, že nezletilý nereaguje od devatenácti hodin.
• Ohledně trestání nezletilých pěstoun uvedl, že někdy musí dělat dřepy nebo klečet, asi hodinu, Libor naposledy klečel o víkendu.
• Pěstounka uvedla, že děti někdy posílají stát do kouta do kuchyně nebo na chodbu, asi 15 až 30 minut nebo musí dělat dřepy. Popřela, že by je nechávali za trest klečet.
• Liborek byl pěstounům předán  z rodinného Klokánku Dubí v listopadu 2012 spolu se svými dvěma sourozenci, i když se tomu velmi bránil. Byl to velmi hodný a inteligentní chlapec bez jakýchkoli projevů agresivity. Velmi pěkně se choval ke svým mladším sourozencům. Přilnul k pomocné „tetě“ a jejímu manželovi, kteří si chtěli všechny tři děti vzít do péče. Úřady však rozhodly jinak. V té době byly Liborkovi čtyři roky a jeho sourozencům tři a jeden rok. Pěstouni měli dvě vlastní děti -  devítiletého syna a čtrnáctiletou dceru. V prosinci 2013 a v říjnu 2014 převzali do své péče ještě dvě miminka - mladší sourozence přijatých dětí, narozené v červnu 2013 a v červnu 2014. Koncem srpna 2015, několik dní po smrti Liborka, byli zbylí čtyři sourozenci pěstounům odebráni a svěřeni po dvou do dvou jiných pěstounských rodin, když žádná rodina, která by přijala čtyři děti, nebyla k dispozici. Obě rodiny se však navzájem stýkají.
• Ačkoli měli pěstouni svěřeno pět malých dětí (dvě nejmladší ve věku dva a jeden rok) a pobírali dávky pěstounské péče, oba chodili do zaměstnání, a to na protisměny.
• Znalkyně z oboru psychologie i další odborníci uzavřeli, že agresivní chování syna pěstounů bylo do značné míry zapříčiněno velkým tlakem a nároky, které na něj rodiče po přijetí tolika dětí vyvíjeli.
• Pěstouni si žádné pochybení nepřipouštějí.

Dne 19. 9. 2016 bylo zahájeno trestní stíhání obou pěstounů pro trestný čin neposkytnutí pomoci, proti čemuž pěstouni podali stížnost. Okresní soud v Teplicích dne 23. 9. 2016 jejich návrh na vrácení dětí, stejně jako na svěření do péče jejich příbuzných zamítl.

Poněkud zarážející je stanovisko paní ombudsmanky Šabatové. Podle jejího názoru městský úřad pochybil, když podal návrh na nařízení předběžného opatření o odebrání dětí z původní pěstounské rodiny, když navrhl rozdělení sourozenců a když nedostatečně podporoval kontakt dětí s původní pěstounskou rodinou. Podle veřejné ochránkyně práv mohly děti zůstat po dobu vyšetřování v péči někoho z členů širší rodiny pěstounů, na něž měly vazby.

Podle našeho názoru ale tento tragický případ vyvolává jiné otázky:

• Je stát schopen zajistit dětem svěřeným do pěstounské péče bezpečné a vhodné výchovné prostředí?
• Jak je možné, že sedmileté dítě bylo samá modřina, mělo poraněné střevo, a pěstouni na to nepřišli nebo jim to bylo jedno?
• Jak je možné, že oba pěstouni při tolika malých dětech chodili do zaměstnání a péči o ně zřejmě v přílišné míře přenášeli na vlastní děti?
• Jak je možné, že prověřováním pro pěstounskou péči prošly osoby schopné několik hodin přihlížet umírání svěřeného dítěte, které ve svém jednání neshledávají žádnou chybu?
• Jak je možné, že se děti svěřují poměrně často i osobám, které mají vysoké hypotéky a dokonce i několikamilionové exekuce?
• Jak je možné, že v posledních šesti letech podle oficiální statistiky MPSV vzrostl počet dětí týraných v náhradní rodinné péči téměř 4x (ze 17 v r. 2009 na 66 v roce 2015) a počet dětí zanedbávaných v náhradní rodinné péči dokonce víc než 7x (ze 45 v r. 2009 na 335 v r. 2015)?
• Není to tím, že stát ve snaze snížit počet dětí v zařízeních a v honbě za co největším počtem pěstounů rezignoval na jejich osobnostní kvalitu ?
• Domnívají se snad tvůrci nové koncepce péče o ohrožené děti, že to "dožene" vzdělávání a tzv. doprovázení pěstounů?

•